Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Výpočet tak proběhne rychleji. ALE: Vzhledem k tomu, že byla vypočítána pouze jedna iterace, jsou výsledky správné pouze tehdy, pokud je pro výpočet zapotřebí pouze jedna iterace. To platí například pro zatěžovací stavy s lineární statickou analýzou. Nesmí také dojít k neúčinnosti objektů s nelineárními vlastnostmi, jako jsou tahové a tlakové pruty.
Naopak kombinace zatížení podle teorie druhého řádu vyžadují iterační výpočet. Proto výsledky po jen jedné iteraci nejsou správné.
Počet možných iterací by měl být vždy dostatečně vysoký. Hodnota může být také mnohem vyšší než skutečně požadovaný počet iterací: Stejně se zpracovává pouze tolik iterací, kolik je zapotřebí.
Ve výsledkové tabulce 4.0 je uveden počet provedených iterací (viz obrázek).
Tlakové síly v prutech nebo v tahových prutech lze zobrazit, pokud počet iterací pro výpočet nepostačoval, a nebylo tak dosaženo konvergence. Počet iterací lze nastavit v parametrech výpočtu v záložce Globální parametry výpočtu (viz Obrázek 01).
Standardně je maximální počet iterací nastaven na 100. To ovšem neznamená, že proběhnou všechny iterace. V závislosti na statickém systému se výpočet často konverguje mnohem dříve.
Zkontrolujte také nastavení pro Reaktivaci vypadávajících prutů. Pokud vybereme možnost „Přiřadit sníženou tuhost neúčinným prutům“, mohou vznikat malé tlakové síly.
Pokud to není odůvodnitelné, vyberte možnost "Neúčinné pruty, které se mají jednotlivě odstraňovat během po sobě jdoucích iterací". Je však třeba dávat pozor na dostatečný maximální počet iterací (viz výše).
Ne, to není možné. Výpočet parametrů podloží v přídavném modulu RF-SOILIN probíhá iterativně. Pro první iterační krok je nutné, aby program interně vybral počáteční hodnoty parametrů podloží. Na základě těchto počátečních hodnot je možné v programu RFEM provést analýzu modelu pomocí metody konečných prvků.
Výsledkem je průběh únosnosti. Únosnost v prvním iteračním kroku vstupuje počáteční hodnota do výpočtu v přídavném modulu RF-SOILIN. Spolu s modulem tuhosti zadaných vrstev zeminy lze vypočítat sedání pro každý konečný prvek. Parametry podloží se poté vypočítají ze sedání a únosnosti.
V dalším iteračním kroku nahradí nové parametry podloží staré parametry a spustí se nová analýza metodou konečných prvků, která poskytne nové výsledky průběh tlaku v základové spáře. Jako kritérium konvergence se porovnává nový průběh únosnosti se starým.
Pokud odchylka překročí určitou mez konvergence, zohlední se při výpočtu nových parametrů základu nové rozdělení kontaktních napětí v přídavném modulu RF -SOILIN. Při prvním nedosažení odchylky průběhu kontaktního napětí ve dvou po sobě jdoucích iteračních krocích se iterace ukončí a v přídavném modulu RF-SOILIN se zobrazí jako výsledek parametry podloží posledního iteračního kroku.
Konečné prvky s plastickým materiálem jsou rozdělené do 10 vrstev. Nejdříve se v první iteraci provede normální pružný výpočet. Poté se v každém prvku spočítá napětí podle nastavené hypotézy pevnosti v každé jednotlivé vrstvě. Při překročení mezního napětí v jedné z vrstev se tuhost této vrstvy sníží. Z redukovaných tuhostí 10 vrstev se stanoví celková tuhost pro každý prvek. S touto novou tuhostí se spustí nová iterace výpočtu.
Iterace je prováděna do té doby, než jsou změny jen velmi malé.
Celkové napětí se přepočítá pomocí laminátové teorie (německy) do napětí jednotlivých vrstev. Tato teorie se používá také pro přepočet mezi tuhostmi vrstev a celkovou tuhostí.
Jako mezní napětí je možné použít čtyři různé pevnostní hypotézy:
Výběr hypotézy selhání je znázorněn na Obrázku 01.
Přednastavena je hypotéza podle von Misese, protože se jedná o nejčastěji používanou pevnostní hypotézu.